Mou oblíbenou metaforou pro koučování je obraz, v němž je klient přirovnáván k domu, plnému různých životních situací, myšlenek a událostí. Tento dům je zaplněn vrstvami různých předmětů — některé staré, jiné nové, některé potřebné, jiné zbytečné. Kouč se přitom podobá baterce. Pomocí této baterky klient osvětluje jednotlivé předměty v jeho domě a zjišťuje a rozhoduje se, jestli je chce přijmout nebo se s nimi rozloučit. Kouč přináší světlo do tohoto procesu, což umožňuje klientovi nalézt ztracené věci. Jen klient však ví, zda to, co našel, je skutečně to, co hledal, a zda nalezené "věci" využije ve svém životě, nebo je nahradí něčím důležitějším a potenciálně úspěšnějším.