Co je koučování

V tomto článku se pokusím zamyslet nad tím, co vůbec znamená koučování. Jak ho vidím já a jak funguje pro mě a mé klienty. Proto zde nenajdete definice z učebnic, ale mé osobní zkušenosti a postřehy z praxe.

Koučování jako setkání sám se sebou

Během několika let mého seznámení a ponoření se do koučinku jsem narazila na různá vymezení, o co se jedná. Nejvíce se mi líbí definice koučování jako „setkání sám se sebou“. Tato metaforická definice v sobě skrývá hloubku spojenou s jistou bolestí. Zůstat sám se sebou je schopnost, která se pro moderního člověka stává stále tíživější. Výzkumníci z Univerzity ve Virginii (2014) ve svých experimentech ukázali, že lidé jsou ochotni raději snášet i malé elektrické šoky, jen aby nemuseli zůstávat o samotě. 

Není tedy divu, že lidé moc nezvládají najít si čas a chuť na rozhovor se sebou, natož aby si vyhradili dostatek času na plnohodnotné setkání sám se sebou. Setkání je zvláštní koncept. Potřebujete na něj nejen čas, ale také úsilí. Snažit se o sobě dozvědět více, najít se sebou společné body, témata, dát si příležitost naslouchat si, pochopit se, a nakonec ve výsledku prohloubit a zlepšit vztah k sobě samému.

Jde o náročnou vnitřní práci. Zejména pokud na ni člověk není zvyklý, a když zůstane sám, automaticky sahá po telefonu, notebooku nebo jídle. Dnes jsme natolik závislí na nekonečných vnějších podnětech, že jsme téměř ztratili přirozenou schopnost být sami se sebou a čerpat z tohoto kontaktu vnitřní sílu a další zdroje, jak mentální, tak i fyzické. Takový stav může mít negativní dopad na kognitivní schopnosti (paměť, plánování, představivost atd.), schopnost sebereflexe a nakonec i na psychické zdraví jako celek.

Dívám se do tebe jako do zrcadla

A právě zde se objevuje profesionální kouč, který dokáže vytvořit prostor, ve kterém se člověk (klient) může setkat sám se sebou, nahlédnout do hloubky svých pochybností, prožitků, strachů a nadějí.

Když za mnou přijde klient, říká, že chce vyřešit svůj problém, ale neví jak. V tu chvíli problém v jeho očích představuje obrovskou horu, kterou nelze přelézt, nebo nekonečnou řeku, kterou nelze přeplavat. A on sám se cítí jako malý křehký lístek, který unáší rozzuřený živel. Pro mě, jako pro kouče, je situace zcela jiná. Nezpochybňuji, že klient již má řešení svého problému, i když si toho sám není vědom. 

Nemám hotové řešení ani nevím, co je pro něj nejlepší. Mám však zrcadlo, do kterého se klient může podívat a s jasností uvidět, že není žádný lístek, ale dospělý, činorodý člověk, který v sobě má potřebný potenciál, odpovědi a směr. Toto zrcadlo je právě proces koučování. V rámci procesu mohu klást otázky, nabízet různé úhly pohledu, psychologické techniky a poznatky z oblasti kognitivních věd (například porozumění toho, jak funguje lidský mozek). Všechny tyto nástroje slouží k tomu, aby obraz v klientově zrcadle byl stále jasnější. Ale to vše jsou stále jen nástroje. Hlavní kouzlo spočívá v možnosti člověka vydat se na schůzku sám se sebou a najít v tomto okamžiku vše potřebné uvnitř sebe samého.

Co nejdůležitějšího dnes zaznělo?

Tuto otázku pokládám na konci každé sezení. Nejen proto, že si lidé nejlépe pamatují to poslední (i když také proto), ale i proto, že je to další příležitost pro klienta nahlédnout do svého nitra. A pokud během sezení se mnou a sám se sebou rozebíral různé detaily, probíral podrobnosti a odděloval pohanku od rýže, v tomto okamžiku může obsáhnout celkový obraz, který mu „zrcadlo“ ukázalo. Samozřejmě jsme během celého sezení vedle sebe, účastním se dialogu a slyším/vidím všechno, co se děje. Ale téměř nikdy nedokážu odhadnout, co klient odpoví na tuto otázku. Protože to je on, kdo se do zrcadla dívá, a já ho jen držím.